Vít Coufal ze třídy G7. A se zabýval příčinami sucha a jeho dopady na krajinu. Sledoval především zemědělské plochy v okolí svého bydliště. Pozoroval způsob hospodaření zemědělských podniků a snažil se je porovnat s tím, jaké jsou doporučené způsoby, které jsou vůči půdě šetrné. Práci doplnil o fotografie, které dokumentují skutečný stav zemědělských ploch. Jedním z cílů ročníkových prací, které vypracovávají studenti předposledních ročníků, je právě to, aby upozorňovali na regionální problémy, popsali je a dokumentovali.
Vítek ve svém článku po školní stránky popisuje, jak činnost zemědělských podniků může prohlubovat sucho v krajině. „Sucho je v posledních letech často zmiňovaným tématem v různých médiích. Za hlavní příčinu prohlubujícího se sucha je považováno globální oteplování a s tím spojené narušení přirozeného koloběhu vody v krajině. Čím vším je způsobené globální oteplování, je všeobecně známé, je to především průmyslová výroba, energetika, doprava atd. V podstatě se jedná o vlivy, které způsobuje lidstvo svou činností.
Sektorem, který je nejvíce zasažený suchem, je zemědělství. A právě intenzivní zemědělská výroba je dalším důležitým faktorem, který negativně ovlivňuje koloběh vody v krajině. Dříve lidé na venkově obhospodařovali svá pole a byli přirozeně spjati s krajinou, ve které žili. Využívali potenciál půdy, její přirozené vlastnosti, ale nijak zásadně nezasahovali do rázu krajiny a vlastností půdy. Po scelení pozemků v 50. letech minulého století ale došlo k výrazným změnám ve způsobu hospodaření. Z krajiny se postupně stala jedna velká továrna na výrobu potravin a průmyslových surovin. Téměř úplně vymizely přirozené předěly jako meze, remízky a větrolamy, které zabraňovaly vodní a větrné erozi. Vlivem masivní eroze dochází k odplavování nejcennější vrstvy půdy – ornice. Pro obdělávání velkých celků se samozřejmě začaly vyrábět větší a těžší stroje. Velké podniky, aby ušetřily pracovní sílu, používají stroje, které váží desítky tun. Na půdu je tak vyvíjen enormní tlak několikanásobně převyšující její únosnost a dochází k masivnímu utužení půdy, v některých případech až k nevratným změnám, pokud je utuženo i podorničí. Zpevněná a stlačená půda má problém se vsakováním srážek a nedokáže přirozeně zadržet vodu v krajině. Její následný rychlý odtok je opět spjatý s erozí.
Dalším negativním vlivem je odklon od živočišné výroby a tím pádem nedostatek organických hnojiv, které zlepšují vlastnosti a strukturu půdy. Tato hnojiva jsou nahrazována umělými granulovými hnojivy s cílem dosáhnout co největšího zisku. Nejenže je tím půda ochuzena o organickou hmotu, ale vlivem chemických hnojiv dochází k usazování složek hnojiv ve vrstvě mezi ornicí a podorničím a tím k vytvoření nepropustné krusty. Ta brání prosakování vody do hlubších vrstev půdy.
Pěstováním monokultur pro bioplynové stanice nebo pro jiné energetické účely dochází ke ztrátě biodiverzity v krajině. Pole jsou často půl roku bez zeleného pokryvu. Nepoužívají se meziplodiny, které by nahrazovaly organická hnojiva, bránily erozi půdy a fungovaly jako přirozený ochlazovač vzduchu.
K této otázce člověk nemůže zůstat lhostejný. Pokud se nezmění smýšlení lidí hospodařících na našich polích, je jen otázka času, kdy dojde ke katastrofě, nebude mít dostatek pitné vody a čekají nás extrémní teploty. Musíme jen doufat, že si to naše politické špičky včas uvědomí a nasměrují podporu zemědělství cílenějším způsobem právě těm, jimž není lhostejný stav naší krajiny.“