Přinášíme další článek, který nás seznamuje s ročníkovou prací studentů třídy G7. A. Eva Chloupková si pro tuto práci vybrala složité téma. Na podkladě studia filozofie a psychologie chtěla popsat okolnosti, za kterých si člověk uvědomuje sám sebe. V centru její pozornosti byly historicky a společensky podmíněné situace, které názory jednotlivce ovlivňují. Na základě své práce pak napsala pro školní stránky úvahu, v níž ze svého pohledu hodnotí situaci, ve které se dnešní mladá generace ocitla.
„Můžeme číst zprávy, že pokud budou děti dlouho odloučené od své školy, od učitelů, od svých kamarádů a spolužáků, bude to velký problém. Jenže takto to píší novináři, což jsou dospělí lidé, málokdo se zeptá dětí a mladých, jak celou dobu vnímají oni. Jako studentka (ne jako zaujatá matka, která chce pro své děti to nejlepší) vím, že tato myšlenka je obavou spíše rodičů.
Dnešní generace dětí situaci, zda jsou, nebo nejsou odloučené, řešila už dávno. Sami si mohli volit, zda budou sedět doma za počítačem a komunikovat přes sociální sítě, nebo jestli půjdou ven a budou mít skutečné zážitky. I před touto krizí už se objevovaly děti sedící před počítačem od rána do večera, které byly naprosto bez chuti žít skutečný život, chtěly být pouze ve svém vysněném světě. To, co se děje dnes, není žádnou výjimkou, mladí nejsou postižení tak, jak si myslí dospělí. Problém je někde jinde. Jako mladí víme, že chceme co nejvíce žít po svém, chtěli bychom zapomenou na negativa. Chápete nás, že je těžké přemoci naši touhu po rebelství?
Kdo z mladých chce, tak doma zavřený není. Chodí ven a stýká se s kamarády. Někdo si prostě užívá a nedomýšlí, co za problémy se může přihodit. Ale já se bojím, že bez příznaků můžeme být stále rizikoví a můžeme nakazit babičku, tatínka, který si tak dlouho stěžuje na svoje bolesti a že mu není nejlíp. Když nám však babička zavolá, tak my za ní přijedeme. Chceme jí vyhovět. I když víme, že bychom tam jet neměli. A ona možná ví, že každá návštěva je pro ni potencionálně nebezpečná. Nejenom mladí, ale člověk každého věku touží po kontaktu. I přes všechna nebezpečí.
Dnešní realita je skutečnost, která všechny nutí se zamyslet nad tím, jak jsme doposud žili, jak probíhala výchova. V mém životě nastaly změny, zredukoval se mi okruh přátel, protože jako zásadový člověk jsem se nechtěla přátelit s někým, kdo nerespektuje zdraví lidí, bez kterých bych tu jinak nebyla. Jedna věc je mávnout rukou nad vládou, dělat si názor na konspirační teorie a být v nějaké názorově vyhraněné skupině, ale věc druhá je mávnout rukou nad svou rodinou, nad svou krví. Je to nedostatek sebeovládání, nebo někdo nerespektuje žádné hodnoty a nemá sebeúctu? Pro mě je lepší zažít obecnou krizi než tu soukromou, která by mě potencionálně připravila o někoho, koho miluji, a postihla mě tak na celý život.
Jsme vystaveni novým zkouškám, kterými odhalujeme naše jednání a způsoby myšlení v krizových situacích. Tím odhalujeme sami sebe a to, co jsem já odhalila u ostatních, je víc než k zamyšlení. Pro děti a mladé v této době vidím veliký klad. Jsme vystaveni hrozbě, a proto musíme měnit své chování a svůj pohled na svět. Okusíme si alespoň z části podmínky života, které zažili naše rodiče a prarodiče. Jde o změnu, o uvědomění si, jaká může mít tato doba následky. Jako všechny krize přinesly něco dobrého, doufejme, že i nyní se všem otevřou oči.“
Další článek navazující na ročníkové práce připravuje Vítek Coufal, ve kterém se bude věnovat příčinám sucha na Znojemsku.
PaedDr. Alena Paulenková