Problémy, které studenti ve svých ročníkový pracích řešili, by neměly zapadnout. V sérii článků jim dáme prostor, aby vám seznámili se zajímavou částí své ročníkovky. Šimon Servít, student septimy, připravil článek o nebezpečí, které přinášejí dnes tak populární elektrokola a elektrokoloběžky.
„Rok od roku se s nimi setkáváme stále častěji. Může za to jejich poměrně přístupná cena. Ale ví vůbec takový běžný uživatel těchto dopravních prostředků, do čeho se vlastně pouští?
Jízdní kolo samo o sobě je poměrně jednoduché na ovládání. Jenže si představte kolo, který dokáže jet i do kopce rychlostí více než 25 kilometrů za hodinu. Navíc je toto vaše kolo o 10 kilogramů těžší než obyčejné. Člověk, který jede s takto těžkým strojem dolů z kopce, nabere větší rychlost, hůř manévruje, brzdná dráha je o hodně delší. V rychlosti jsou najednou větším problémem díry a vůbec nerovnosti terénu. To platí i v zatáčkách, kde se může lehce stát, že vám podjedou pneumatiky a vy spadnete na zem. Rychlost kola a jeho váha mohou jezdce nepříjemně překvapit.
Elektrokol se dotýkají stejná pravidla jako obyčejných jízdních kol, mohou tedy jezdit po silnicích, po cyklostezkách. Ze svých zkušeností vím, že kdyby elektrokola byla povolena převážně pouze pro jízdu ve městech, tak by se tolik nehod z důvodu velké rychlosti nestávalo. Jenže všichni víme, že kola, a to i elektrokola, jezdí po chodnících. Dovedete si představit, když se proti nic netušícímu chodci vyřítí stroj o váze mnohdy až 22 kilogramů rychlostí 25 kilometrů za hodinu? Srážka chodce s elektrokolem je pro oba velmi nebezpečná. Problémem elektrokola je tedy cyklista, který musí být zdatný v ovládání svého silného stroje.
Oproti kolu se jeví koloběžka malým až přátelským strojem. A už vůbec ne nebezpečným. Opak je pravdou. I obyčejná koloběžka je zcela nestabilní a poměrně těžko ovladatelná sama o sobě. Přidejte k ní rychlost, motor a máte zbraň hromadného ničení. Díky jejím maličkým kolečkám je jakákoliv díra, obrubník či retardér velký problém, který při větší rychlosti (je povoleno jet až 25 kilometrů za hodinu) většinou nekončí dobře. Taková rychlost + neovladatelnost = neštěstí.
Vůbec vám nemusí být jasné, kde by koloběžka měla jezdit. Cyklostezky, které jsou pro koloběžky povolené, ve městě chybí. Silnice? Nebezpečné. Faktem je, že každý koloběžkář raději použije chodník, i když se to nesmí. Na jaře a v létě, když nastane pro koloběžkáře ráj, tak sviští kolem chodců, co to jde. Přestože na chodníku nesmí za žádných okolností překročit rychlost 6 kilometrů za hodinu. To je rychlost chůze! Divíte se, že vás míjí koloběžkáři rychlostí znatelně větší? Nedivte se a rychle uhýbejte.“
Další článek připravuje Eva Chloupková, která se zamýšlí nad tím, jak děti a mladí vnímají současnou situaci. Její úvaha vychází z ročníkové práce Uvědomování si sama sebe a vývoj lidských vztahů.
PaedDr. Alena Paulenková