Tak opět zdravím!
Nezdá se to, ale ten čas utekl neskutečnou rychlostí. Skutečně mi připadá, že jsem poslední zprávu psala včera a ne před měsícem. Život tady mi už připadá úplně normální a nepozastavuji se nad ničím- což bude docela problém, protože jsem si tady zvykla na práci a konkrétně na práci s malými dětmi a za necelý měsíc se mám vrátit do školy? To se chci vidět J.
Od poslední zprávy mě stihli navštívit moji přátelé a byl to nejlepší víkend, jaký jsem tady zažila. Normálně s mojí spolubydlící nevyhledáváme turisticky často navštěvované památky a atrakce, takže jsem hlavní londýnské památky navštívila s mojí návštěvou a konečně jsem viděla Tower Bridge, Buckingham Palace, Westminster Abbey, Tower i Big Ben. Vzala jsem je však i na místa, která jsem neznala, dokud nám je neukázal pan Sturz (naše doprovodná osoba vyslaná školou). Takže pokud to čtete, pane učiteli, tak děkuji, protože nebýt toho, tak netuším, kam bych je ten den vzala. Taky jsem ten den stihla zjistit, že nejlepší způsob cestování po Londýně (především v centru) jsou kola od firmy Santander, které si můžete pronajmout na každém rohu, pokud tedy chcete nějakou hezkou vyjížďku a nechcete se mačkat v undergroundu, tak doporučuji všemi deseti.
Vždy když máme mentoring v ADC College (agentura, která se o nás stará v Londýně), tak vyplňujeme dotazníky ohledně práce a našeho ubytování (co se nám líbí, co se nám nelíbí, jak hodnotíme komunikaci a tak). Já a moje spolubydlící Lenka naší host-mamči stále dáváme 10/10 a tak se tam vždy diví ale skutečně není nic, na co bychom si mohly stěžovat.
A práce? Chce se mi ji opouštět čím dál, tím míň. Děti jsou úžasné, vedení je úžasné, hlavní učitelka mojí třídy je úžasná- stejně jako u Jenny si nemůžu na nic stěžovat. Nedávno (jo dobře, je to docela dávno) jsem se dozvěděla, že hlavní učitelce mojí třídy je devatenáct (teď už dvacet) let! Chápete to? Devatenáct! Je jen o rok starší než já a už je hlavní učitelka jedné z tříd v montessori školce! Ale musím se jí nechat, že je skutečně úžasná. Děti ji milují, je zodpovědná a mnohdy pomáhá ostatním učitelkám s papírováním (především Kathy, což je Španělka, které dělá angličtina pořád trochu problémy). Celkově je složení našich učitelek velmi pestré. Nemáme tady žádnou Britku (míněno jako člověka, co se v Anglii už přímo narodil). Celkem mám ve třídě čtyři učitelky, které jsou tady každý den a pak ještě dvě pomocnice plus tedy já. Z hlavních učitelek je jedna z Afghánistánu, druhá ze Španělska, třetí z Albánie a čtvrtá je zřejmě Jamajky. Pomocnice máme dvě - jedna je z Rumunska a ta druhá je sestra hlavní učitelky mé třídy, takže je také z Afghánistánu. Docela sranda, že? A třeba ve vedení máme dvě další muslimky a dvě Indky, takže v Londýně musíte být vážně hodně tolerantní, což není problém, protože všichni jsou hrozně milí.
Před týdnem jsme měli oslavu Eid Mubarak, což je muslimská oslava zakončení Ramadánu a u nás byla velká oslava s jídlem a hudbou, spoustu dětmi a nádherným oblečením všech muslimek a Indek (můžete mít proti jiným náboženstvím kde co, ale to oblečení bylo nádherné a já bych ho hned chtěla) ten den jsem v práci zůstala až do úplné zavíračky a když jsem pomáhala s úklidem, tak mi pak dali nějaké jídlo i domů, což bylo milé. Minule jsem psala o graduation, což bylo zakončení školky, některé děti tedy půjdou do školy a tak nás postupně opouští. Jeden klučina mě hrozně potěšil, když za mnou došel, obejmul mě, dal mi pusu na tvář a dal mi dárky, které ten den obdržet (což zní zvláštně, ale když vám malé dítě dá hračky, které dostalo na oslavě, tak je to vážně hodně). Málem jsem se tam rozbrečela a do teď mi chybí. Dívám se, že už je ta zpráva strašně dlouhá, a to ještě nejsem ani v polovině! Zakončím tedy tady a opět přidám nějaké fotky. Tak tedy za měsíc na viděnou! 💛
Aneta Štursová
