Asi každý už za letošní školní rok postřehl, že se u nás ve Znojmě slušně zabydlela žurnalistka z Ameriky Emily Kohlman, ostatně studenti naší školy to postřehli určitě, pokud tedy neměli v hodinách angličtiny stoprocentní absenci. Za ročním pobytem Emily ve Znojmě je schován velký kus práce, ovšem za opravdový sukces se dá považovat především zorganizovaný výlet do Prahy spojený s komentovanou návštěvou České televize a možností vyzpovídat amerického velvyslance. Nutno podotknout, že na úspěšné organizaci celé akce má podíl kromě samotné Emily i její spolubydlící Alexandra Saulenas, která na zdravotnické škole letos učila biologii a chemii. Výletu konaného 18.června 2019 se účastnili vybraní žáci GPOA Znojmo (převážně členové žurnalistického kroužku, který obě děvčata letošní rok pořádala) a střední zdravotnické školy. Celkem se ho účastnilo přibližně 25 studentů a doprovod nám kromě již zmiňovaných Emily s Alex dělaly také paní učitelka Veselá a Henry Parker, muž mnoha osobností schopný se domluvit a zorientovat kdykoli jakkoli. Teď už však podrobněji k celému dni.
Po srazu na autobusovém nádraží v 7:15 nás po čtvrthodince čekal odjezd Flixbusem směr Praha. Cesta proběhla v klidu a bez větších komplikací a úspěšně jsme tedy přibližně v 10:35 dojeli na hlavní nádraží v Praze. Asi chápete, že budova České televize na Kavčích horách, která byla naší první destinací, se nenachází přímo na nádraží, tudíž jsme museli k transportu na vysněné místo využít služby pražského metra. Poté co jsme dorazili před samotné studio nás uvnitř přivítal velmi šarmantní mladý pán. Ti sečtělí hned z prvního pohledu pochopili, že šlo o Martina Řezníčka, reportéra ČT, který v minulých letech působil jako zahraniční zpravodaj v USA, ovšem v letech posledních přesídlil zpět do rodné země a moderuje mnoho pořadů, za zmínku stojí hlavně Události. Právě Martin Řezníček nás poměrně podrobně provedl nejdůležitějšími studii na Kavčích horách a dodal k tomu mnoho interesantních informací. Vše ještě ozvláštnilo to, že celou dobu mluvil v angličtině, což pochopitelně vyhovovalo organizátorkám celé exkurze Emily s Alex, na druhou stranu tím mohlo dojít k lehkému natržení komunikačních kabelů vedoucích ke studentům zdravotnické školy, jejichž angličtinu však rozhodně nechceme podceňovat. A věřte nebo ne, studio, kde se v hlavním vysílacím čase natáčí Události, je opravdu jen zelenou místností, kde je pouze jeden stolek a zbytek toho, co vidíte v televizi, není reálný. Pan Řezníček se nebál během svého výkladu zacházet do podrobností a zároveň nechával prostor pro dotazy studentů, které však ne vždy přicházely v takové frekvenci a kvantitě, jakou si moderátor zpráv představoval. Po odchodu ze studia nám nezbylo než konstatovat, že ten pan Řezníček je opravdu milý chlap a naše cesty se už pak ubíraly směrem k americké ambasádě, byť samozřejmě nemohla chybět krátká pauzička na oběd. Přibližně ve tři hodiny už jsme však úspěšně dorazili na ambasádu, kde jsme si chvíli počkali na příchod samotného velvyslance. Je paradoxní, že celé setkání mělo být velmi formální a například každý ze studentů měl mít připravenou inteligentní otázku na pana velvyslance Kinga, ovšem nakonec celé setkání zhouplo k půlhodinovému proslovu samotného pana Kinga a čtyřem dotazům, přičemž při posledním od nejmenovaného studenta jsme se například mohli dozvědět, že ve Znojmě máme gotickou rotundu ze 14.století. Naštěstí si pan King tuto informaci neověřoval a na dotaz, zda má v plánu někdy přijet do Znojma, neodpověděl negativně, což lze považovat za úspěch. Na všechny dotazy tedy čas rozhodně nezbyl, ale určitě to nikoho nijak zvlášť nepálilo, navíc jsme se mohli přesvědčit, že i americký velvyslanec může být vlastně milý a výřečný pán. Navíc hodně připravených otázek ve svém půlhodinovém vstupu sám zodpověděl. Pak už byl program velmi jednoduchý. Ještě jeden rozchod a v 18:05 odjezd zpět do Znojma.
Celý výlet snad nejde hodnotit jinak než pozitivně, vše se vydařilo, jak mělo a nám nezbývá než poděkovat Alex s Emily za skvělou organizaci, paní učitelce Veselé za vzorný dozor, a i onomu Henry Parkerovi, který byl pro nás jakýmsi živým zařízením GPS a vždy věděl (i za pomocí map v mobilním telefonu), kudy mají vést naše cesty. Teď už nezbývá než doufat, že podobný výlet nebude jen výstřelem do tmy, ale podobně skvělé exkurze a výlety se budou konat každý rok.
Jan Ondruš, Michaela Čermáková