Psalo se 16. dubna 2019 a třída G 6. A měla naplánovaný výlet do krásné Popické krajiny. Nikdo prakticky před startem netušil, co od celého dne čekat (možná tedy až na pana učitele Koláře, který celou akci domlouval a výpravu se svou třídou absolvoval). I když však očekávání nebyla valná, vše ještě předčil první moment, kdy se před budovou školy zjevil jakýsi anglicky mluvící mladý muž se slovensky mluvící kolegyní. V tuto chvíli už jsme se mohli všichni jen nechat překvapit, jak celý den, koncipovaný jako výuková exkurze, dopadne.
Ještě před podrobnějším popisem celého dne si je asi potřeba představit celé hnutí Brontosaurus, které celou akci organizovalo a mělo lví podíl na vydařeném poledni stráveném v přírodě. Jedná se o české občanské sdružení, založené v roce 1974. Působí v oblasti ochrany přírody, práce s mládeží a zážitkové pedagogiky. Do jejich portfolia patří pořádání pravidelných akcí a táborů zejména pro studenty. Má zhruba 1 000–1 200 členů. Přesto se však nebojí náboru členů nových, čehož jsme byli svědky i my. Vítán je u nich zkrátka každý.
Naše celá exkurze tedy začala přibližně v 8 hodin ráno, kdy jsme po společném srazu před budovou školy vyrazili do parku. Zde proběhlo krátké hromadné seznámení s oním anglicky mluvícím pánem a o něco delší aktivita založená na oslavování vlastních chyb. Když už jsme chyb udělali tolik, že se jejich slavení definitivně omrzelo, mohli jsme se směle vydat k cílové destinaci, kterou nebyla jiná vesnice než samotné Popice. V průběhu cesty, která mimochodem vedla jak přes Tremperk (nutno podotknout, že sejít ho dolů nebyl žádný problém) tak přes Kraví horu (jejíž výšlap byl už o poznání těžší), jsme měli za úkol zamyslet se nad výhodami i nevýhodami dobrovolnictví. Validitu daných argumentů jsme následně prověřili v další aktivitě, při níž ti nejaktivnější žáci z obou skupin změřili své síly jak v jazykových dovednostech, tak v argumentačních schopnostech. Jakkoli objektivní se často snažím být, to že moje skupina vyhrála na plné čáře, je nezpochybnitelný fakt. Po soutěži následoval přesun do lesíka, kde na nás čekal sympatický pan polesný, který nás nejprve seznámil s problematikou jeho práce a také důležitými problematikami dnes v přírodě, načež nás vedl k tomu, abychom v tento den i my přírodě pomohli. Recept byl vlastně až nechutně jednoduchý, sesbírali jsme z okolí pár suchých větví, vyhloubili díru v zemi, do díry postavili tlustší větev jako kmen, kolem něj naskládali právě ony sesbírané suché větve a vše zasypali štěpkou. Výsledkem bylo naprosto dokonalé broukoviště, tedy místo určené k usídlení a rozmnožování samotářských druhů hmyzu. Nejen že jsme si tedy užili pěkný den pospolu, ale zároveň jsme dokázali dosti nenásilnou formou pomoci přírodě. Následný návrat domů autobusem z Konic už byl jen třešničkou na dortu. Většina z nás totiž ocenila, že cestu zpátky nemusí štrádovat opět přes Kraví horu a Tremperk.
Když jsme po dostavění broukovišť a ukončení veškerých fyzických aktivit hodnotili celý den, názory byly veskrze velmi pozitivní, a i šikovného pana vedoucího z hnutí Brontosaurus dozajista potěšily kladné reakce. Celkově jsme se navíc všichni shodli na tom, že jednou z těch nejlepších věcí na celém dni bylo strávené dopoledne se třídou a přesvědčení, že i po šesti letech dokážeme táhnout za jeden provaz a společně se na něčem dobrém podílet. To jistě muselo potěšit i pana učitele Koláře. A jen tak mimochodem ten šikovný anglicky mluvící pán, který nás celou cestu vedl, se jmenoval Martin a byl to Čech. Jen si pan učitel objednal služby jeho hnutí pro vyšší vzdělávací účinek ještě v angličtině. A kdo ví, kdyby v průběhu exkurze nereagoval na naše české výrazy typu „hýžďový sval“, či „výroková logika“, neodhalili bychom jeho původ dodnes.
Jan Ondruš G6.A