Hlavní město Německa nás lákalo, tudíž jsme ho ve 2 termínech v dubnu na 3 dny navštívili.
Znojmo jsme opouštěli vždycky ve středu ve 22 hod, abychom v ranních hodinách vpluli do víru velkoměsta. Začínali jsme u Berlínské zdi, ze které jsou dodnes ponechány jen pomalované zbytky jako torzo pro zvídavé turisty, pokračovali bývalou východní částí – Mikulášskou čtvrtí, přes Alexandrovo náměstí, kde jsme se nechali vyvézt výtahem na 365 m vysokou televizní věž, odkud se nám naskytl panoramatický pohled na téměř 4-milionovou metropoli, pokračovali na Muzejní ostrov, kde jsme navštívili 2 muzea – Staré a Nové.
Odtud jsme mířili na reprezentační třídu Pod lipami, kde jsme obdivovali známé budovy jako barokní Zbrojnici, sousední Strážnici, Humboldtovu univerzitu, Německou státní operu, u katedrály sv. Hedviky jsme se snažili zahlédnout pod našimi kroky knihovnu – pomník spálených knih v období nacismu, minuli jsme jeden z nejdražších hotelů v Německu – hotel Adlon, a poté dorazili k Braniborské bráně, která tehdy s Berlínskou zdí dělila hlavní město na 2 části – východ a západ. Dnes – 26 let po pádu Berlínské zdi - můžeme svobodně projít Braniborskou bránou a ocitnout se v dřívější západní části. Tady jsme si prohlédli budovu německého parlamentu Říšský sněm, zaujala nás především neobvykle řešená kupole a nedaleké sídlo německé kancléřky. Nevynechali jsme ani Památník holocaustu. Postupimským náměstím jsme završili naše poznávací touhy a unaveni jsme se nechali dovézt k motelu – bývalé F-1 – na okraji Berlína, kde jsme strávili někdo poklidnou, někdo rozvernou noc.
Ráno jsme po vydatné snídani zamířili do nedaleké Postupimi, kde na nás čekal rokokový zámek Sanssouci s francouzskými a anglickými parky. Teď už víme, že francouzské slovo „sans souci“ znamená „bez starostí“ a že tu měl král Fridrich II. vést bezstarostný život.
Odtud jsme odjížděli na zámek Cecilienhof, který proslul hlavně jako místo konání Postupimské konference v r. 1945. Došlo tu k setkání tzv. Velké trojky – Stalina, Churchila a Trumana, státníků, kteří rozhodovali o poválečném uspořádání Evropy.
Cestou zpět jsme se stavili v největším krytém bazénu Evropy. Dozvěděli jsme se, že to byl původně hangár pro nikdy nesestrojenou vzducholoď. Až malajsijská firma se zasloužila o vznik tohoto tropického ráje, kde jsme s nadšením strávili 4 hodiny a nabrali energii. Do Znojma jsme se vrátili díky umu pánů řidičů ve 2 hodiny ráno.
I když byla exkurze opravdu náročná z hlediska rozložení fyzických sil, musíme uznat, že stála za to, a moc se nám líbila. A taky doufáme, že nebyla poslední.
Mgr. Hana Soldánová