Začalo to klasickou hodinou slohu, ve které jsme dostali úkol: „Napište recept svého oblíbeného jídla. Napřed je ale musíte uvařit či upéct! Vymluvte se na mě, že je to domácí úkol a poproste maminku nebo tatínka, aby vám jídlo udělili. Vy jim pomáhejte a zapisujte si postup,“ doplnila naše češtinářka. Všichni jsme doma vařili, snažili, pekli, abychom mohli slohovku napsat.
To ale nebylo všechno. Museli jsme sepsat přesně na váhu použité suroviny, museli jsme vypsat všechno kuchařské nářadí a náčiní. Oblíbené jídlo jsme proto museli dělat znovu. (Mňam!) Když mi maminka pekla muffiny podruhé, po pěti minutách neustálého očumování mi hodila recept na stůl, ať si to peču sama. Kupodivu jsem nic nespálila a nezpůsobila ani žádnou jinou katastrofu.
Poté přišla taktéž důležitá práce – přepsat recept. Mysleli jsme si že, to bude fakt jen obyčejná slohovka. Když jsme se dozvěděli, že bychom mohli z našich receptů udělat kuchařku, byli jsme překvapení. Pak jsme se do toho ale pustili. Rozdělili jsme recepty do kapitol Předkrmy, Teplá jídla, Dezerty a Muffiny. Vymysleli jsme název kuchařky, někdo udělal úvodní stranu, také jsme se všichni jako autoři podepsali.
Na seznamu úkolů nám zbyl jen křest. Ten proběhl v úterý 24. listopadu ve školní klubovně. Někteří spolužáci donesli své výrobky – Hanka pizzu, Anička sušenky, Terka hraběnčiny řezy. Přišli ochutnat i učitelé.
Doufám, že takových akcí budeme pořádat víc!
Fotky ze křtu si můžete prohlédnout na https://alenapaulenkova.wordpress.com/2015/11/26/papu-aneb-receptiky-pro-kuchtiky/
Hana, Tereza, Jindřiška, Adéla, Anička, Milan a Eva za všechny z G2.A