Je studentkou P2. A. V letošním roce (2015) zvítězila ve hře na klavír na celostátním Hudebním festivalu pedagogických škol v Karlových Varech. Bydlí v Jemnici, krásném
historickém městě, které je od Znojma vzdáleno asi 40 kilometrů. Spolužačky na ni prozradily, že je kamarádská, chytrá, skromná, veselá, prostě bezva holka. Pak přidávají ještě další charakteristické vlastnosti, prý Bára uklízí nejenom své věci, ale i celý pokoj na internátě (hned se hlásí další, aby přišla i k nim). Dokáže se také pořádně rozčílit (to když jí třeba nejde počítač). Bára vymyslela grafiku pro tuto novou rubriku o úspěšných studentech. Budoucí učitelka mateřské školy musí totiž umět (skoro) všechno.
Báro, co by sis vybrala: sport, nebo klavír? Těžko říct. Nevím. Asi obojí…
Od kolika let hraješ na klavír? Od osmi, sedmi, tak nějak.Jak často hraješ? Každý den? Jo, každý den, ale na intru můžu hrát jen chvilku, třeba 20 minut. Doma pak cvičím dvě tři hodiny, podle času.
A jak dlouho jsi cvičila program, se kterým jsi vyhrála? Skoro dva roky.
Přihlásil tě někdo na klavír, když ti bylo 7 let, nebo to byla tvoje iniciativa? Moje. Jako malá jsem pozorovala sestru, jak hraje a chtěla jsem taky.
Takže ti nástroj nevybrali rodiče? Ne. Tatínek šel se mnou na zápis do Zušky (Základní umělecká škola) v Jemnici, to je u nás. Dívala jsem se po třídě a hned jsem dala ruce na klavír, abych si něco zkusila. Už jsem u klavíru zůstala. Pod svá křídla si mě vzala výborná učitelka, která mě toho hodně naučila a které moc děkuji.
Ale víme o tobě, že zároveň sportuješ. Jaký sport děláš? Lezu po skalách, hraju volejbal, běžkujeme celá rodina, jezdím na kole, no ráda dělám to, co mě baví.
A nevadí ti sport v klavíru? Měla jsi zranění ruky? Ne Jen tak nateklý prst.
To ti nikdo nezakázal hrát volejbal? Jo, moje bývalá paní profesorka z klavíru. Ale já jsem ho stejně hrála – jeli jsme zrovna na krajské kolo. Přece bych volejbalu nenechala. Prsty si můžu zranit i při jiné činnosti než sportu.
Jsi jediná, kdo doma hraje na klavír? Na klavír umíme hrát doma skoro všichni. Sestra, ta hraje jenom na klavír, taťka ještě na violoncello a kytaru, mamka umí hrát na flétnu, brácha hraje na kytaru a jako malý se pokoušel o housle.
Jak to u vás vypadá o Vánocích? Chystáme si pásmo koled. Zpíváme a hrajeme. Právě tu chvíli u stromečku mám nejraději.
Ráda fotíš, co nejraději? Dělám hlavně portréty. Modelem je zatím jen moje sestra (na fotce s pohledem na naši krásnou Jemnici), už mám v hlavě celou sérii v přírodě. Ale teprve začínám.
Budeš se fotografování nějak profesionálně věnovat? Chce to hodně času a musela bych se tomu věnovat opravdu plně. I finančně je to náročné. Já si zatím fotím jen tak pro zábavu a využívám svých nápadů.
Máš doma nějakého mazlíčka? Ano, pokud se to tak dá říct. Mám fenku, švýcarského bílého ovčáka, je jí 10 let. Kdo ji nezná, tak si myslí, že je to vlk. A pak kocoura.
To se snáší? Perfektně. Kocour se chová jako pes. Chce mňoukat, ale spíše štěká. A lehá si jako pes. Je to takové štěně.
Jak by sis představovala svého vysněného prince? Já bych chtěla krále…(smích), jen nesmí být moc starý. Ale zase ne moc mladý. A musel by mě mít rád takovou, jaká jsem. A to bude problém!
Jaký by určitě nesměl být? Nesměl by fetovat. A lhát mi. A určitě by to neměl být žádný mamánek. (smích)
A co tě přitahuje? Nějaká barva vlasů? Prozraď, aby kluci věděli, jestli mají šanci. Líbí se mi sportovci nebo kluci, co něco dělají a nesedí jen doma na zadku. Mám ráda kluky, se kterými je zábava, ale na druhou stranu vás dokáží i vyslechnout a pomoct. A… musí umět na něco hrát.
Děkujeme! Báry se ptaly spolužačky z P2.A