Mobil považujeme za velký vynález. Dnes ho má skoro každý, tedy malé děti, dospělí, prarodiče. Dnešní telefon má mnoho funkcí, které nejen můžeme využívat, ale máme je navíc stále k dispozici.

Používáme ho na všechno, voláme si s kamarády, píšeme zprávy, díváme se na videa, hrajeme hry, posloucháme hudbu, hledáme informace.

Mobil nám fakt často pomáhá. Když třeba nevíme, co znamená nějaké slovo, najdeme si to hned na internetu. Když zapomeneme domácí úkol, můžeme napsat spolužákovi. A když se nudíme, mobil nás vždycky nějak zabaví.

Bohužel pro většinu z funkcí potřebujeme připojení k síti. Data, která vyčerpáme, totiž musíme platit. Většina spolužáků musí sledovat objem spotřebovaných dat. Někteří přiznávají, že si vše platí z kreditu, který si musí hlídat a platit z kapesného. Naopak někteří ani nevědí částku, kolik za měsíční data a volání utratí.

Ale ne všechno kolem mobilů je jen růžové. Někdy máme pocit, že už ho ani nepoužíváme my, ale že on ovládá nás. „Ráno první věc, kterou udělám, je, že zkontroluju displej. Večer si říkám, že se na mobil podívám jen na chvilku, jenže najednou jsou dvě hodiny pryč. Občas mě ruší i při učení nebo když se chci s někým bavit. I ve vyučování se přistihnu, že koukám do mobilu,“ přiznává jeden z žáků.

Další problém je, že přes mobil se snadno šíří různé hlouposti, pomluvy, dokonce kyberšikana. Někdo něco napíše nebo pošle a už se to nedá vzít zpátky. A taky je snadné se s mobilem úplně uzavřít do svého světa, sedíme vedle sebe, ale místo povídání všichni koukáme do displeje.

Myslíme, že mobil je super věc, když ho umíme dobře používat. Je to jako s ohněm, když ho ovládáme, je to pomocník, ale když nás ovládne on, může škodit. Chtěli bychom, aby mobil byl naším pomocníkem, ne naším pánem.

Kolektivní práce tercie G3.A