V pátek 15. května se studenti specializace Osobnostní a dramatická výchova ze třídy pedagogické P3.B vydali tam, kam se běžně chodí spíše potichu, s baterkou a lehkou nejistotou v kroku – do podzemí znojemského hradu.
Tentokrát však nebyli návštěvníky. Stali se tvůrci atmosféry, průvodci historií a na několik hodin také těmi, kvůli kterým se občas zrychlí krok nebo člověk raději zkontroluje, že za sebou opravdu nikoho nemá.
Zapojili se do projektu Muzejní noci ve Znojmě, která letos nesla téma „Na křídlech orlice“. O to symboličtější bylo, že právě Znojmo se stalo zahajovacím městem celé série muzejních nocí – a naši studenti mohli být součástí události, při níž se minulost na chvíli přestává vyprávět a začne se prožívat. Jejich úkolem bylo oživit strašidelné podzemí znojemského hradu. Nešlo však pouze o vytvoření několika lekacích momentů. Studenti přemýšleli nad tím, jak propojit historické souvislosti, místní legendy, mýty a lidské příběhy tak, aby návštěvníci neodcházeli jen s pocitem, že se lekli – ale také s pocitem, že se na chvíli dotkli historie.
Podzemí se tak proměnilo v prostor, kde se potkávala skutečnost s představivostí. Objevovaly se postavy inspirované starými příběhy, legendami i historickými obdobími, které jsou se Znojmem spojené. Některé byly tajemné, jiné znepokojivé – a některé natolik přesvědčivé, že návštěvníci raději ani nezjišťovali, zda mají kostým, nebo se do podzemí prostě vrací pravidelně. Jedním z nejsilnějších míst celé trasy se stal úsek věnovaný období morové epidemie. Morový doktor se bez větších obtíží zařadil mezi nejpamátnější setkání večera a připomněl, že historie někdy umí být působivější než jakýkoliv hororový scénář.
Velké poděkování patří také dobrovolníkům z tříd pedagogické 2.C a 2.B, kteří se do projektu zapojili a na jeden večer odložili současnost, aby se proměnili v historické postavy a pomohli vytvořit jedinečnou atmosféru celé akce. Pro naše studenty to nebyla jen příležitost vystoupit z role pozorovatele. Byla to zkušenost s tvorbou, interpretací prostoru, prací s divákem i hledáním způsobů, jak historii předávat živě, citlivě a někdy i s lehkým mrazením v zádech.
Děkujeme Jihomoravskému muzeu ve Znojmě za důvěru a možnost stát se součástí večera, během kterého se ukázalo, že některé příběhy nepatří jen do vitrín – některé totiž nejlépe fungují ve chvíli, kdy se ozvou kroky v chodbě a světlo na okamžik zhasne.
BcA. Jan Frýdek
Obrázky článku:
Cambridge English
