Zhasínají světla. V sále se na chvíli rozhostí ticho, které má v sobě zvláštní napětí. A pak to přijde – první tón, první pohyb, první pohled. Najednou už nesedíme v hledišti. Jsme vtaženi do příběhu. Temného, silného, trochu děsivého – a přitom podmanivě krásného.
Se studenty a studentkami tříd P1.A a P1.C jsme se vydali do Brna na muzikál Krvavý trůn, který uvedl brněnský spolek Ponte per l’arte. A nebyl to jen „další školní výlet za kulturou“. Byl to zážitek, který v nás zůstal ještě dlouho po potlesku. Příběh inspirovaný postavou Drákuly nás provedl světem moci, touhy i vnitřních démonů. Temná atmosféra, výrazná hudba a silné emoce se prolínaly s hereckými i tanečními výstupy, které působily překvapivě profesionálně.
A právě tady přichází moment, který stojí za pozornost: na jevišti nestáli „zavedení herci“, ale převážně mladí lidé – často studenti středních a vysokých škol. Amatéři. Jenže to slovo je někdy chápáno dost zkresleně. Původ slova „amatér“ sahá k latinskému amare – milovat. A přesně to bylo z jejich vystoupení cítit. Láska k divadlu, k hudbě, k samotnému procesu tvorby. Nebyla to povinnost, nebyl to výkon „protože se má“. Byla to radost, zaujetí a opravdovost. O to víc nás překvapilo, že celá inscenace vznikla během pouhých tří týdnů letního soustředění. Tři týdny na něco, co na jevišti působilo tak komplexně a sehraně. Velký obdiv si zaslouží i pěvecké výkony. Muzikálové party nebyly vůbec jednoduché – naopak, šlo o technicky i výrazově náročné skladby. Přesto je interpreti zvládali s jistotou a energií, která dokázala strhnout celé hlediště.
Pro naše studenty to tak nebylo jen setkání s divadelním představením, ale i s inspirací. Vidět své vrstevníky, kteří se naplno věnují umění, tvoří, zkouší, hledají a nebojí se vystoupit před publikum, může být někdy silnější než jakákoli teoretická hodina. Velmi příjemným momentem pro nás navíc bylo, že na jevišti vystupovali i naši dva současní studenti GPOA a jedna absolventka. O to silnější byl zážitek sledovat někoho „svého“ v takto náročné a krásné inscenaci. Po představení jsme navíc měli možnost s tvůrci mluvit a zeptat se na proces vzniku inscenace i jejich osobní zkušenosti, čehož si velmi vážíme. Děkujeme.
Z Brna jsme se nevraceli jen s kulturním zážitkem, ale i s otázkou: Co všechno může vzniknout, když člověk dělá věci, které má opravdu rád? A možná i s malou chutí to jednou zkusit taky.
BcA. Jan Frýdek
Obrázky článku:
Cambridge English
